Jestli se vám zalíbily dezerty ve stylu stracciatelly, mám pro vás jednu z možných variací.
Jistě, jedná se o široce známý a osvědčený recept. Jistě nic nového a každý máme malé odlišnosti třeba v koření a podobně. A přece – i pro mne byla tato příprava kuřete jednou nová, tak proč ho nenabídnout? Chutnalo dokonce i mému otci a to je opravdu náročný strávník…
Věřte nebo ne, opravdu nevím, kde jsem viděla tento nápad – přestože to není ani tak dlouho… až poté, co jsme papkali vaječné zajíce a od té doby to nosím v hlavě a denně číhám na příležitost (čili = navečer volné ruce k tvorbě v kuchyni). Není lepšího času na srdíčkaření než máj!
Víte co teď frčí? Ještě jsem nezažila recept, co by se pekl na plné obrátky na všech frontách, všude bezmezně chutnal a tak lavinovitě se šířil. Samozřejmě, podlehla i naše kuchyň a naše žaludky a už mě svědí prsty, kdy bude příležitost tuto mňamku opět dopřát našim mlsným jazýčkům…
Může za to Itula a její stracciatella.
Večerní posezení se stracciatellou
Svatební s vínovými srdíčky
Srdíčka pro naše nejmilejší srdíčka…
Nemusí to být vždy karbenátky, čevabčiči, placičky, řízek z mletého masa, masové kuličky ať už české nebo švédské ála „nábytkář“ … co bychom pro ta naše srdíčka nenavymýšleli…
Asi byste to nečekali, ale na Velikonoce jsem u nás doma vyhlásila cukrářské prázdniny. Původně měly být pekařské, ale stejně bych to nevydržela, minimálně mazanec jsem rozhodně vždy vyzkoušet chtěla. U nás doma nemá nějakou tradici, nemám vyzkoušený recept po babičce ani tetičce a ani maminka si ho „nevypiplala“. Vrhla jsem se proto na tu spoustu mazancových receptů a týden vybírala a přebírala a v duchu hodnotila, který vyjde nejlépe.
Mazanec - druhý pokus
