Jablko nepadá daleko od stromu, říká se. Děti odjakživa napodobují činnosti svých rodičů. Učí se tak, co se jak dělá a že se vůbec něco dělá. Třeba, že se pečou dorty. Nebo zalévá zahrada. (Ó jaký to byl řev kvůli zalévací hadici! Já, já budu zalévat!) Nebo sedí u televize a hltají pohyblivé obrázky…

dsc_7498_detail_640_wod

Z našeho nejstaršího se klube vrchní bastlič. Podle něho jde všechno slepit z papíru páskou, lepidlem, případně se špejlemi a provázkem. Třeba křídla. Nebo maska „Šreka“. (Naposledy jim máma předvedla, že i dinosauří maska jde z papíru)

Na své záměry si často nakreslí plán, to aby rodičům lépe vysvětlil, jaký materiál bude potřebovat. A běda pokud nespolupracují! Je třeba to z nich dostat za každou cenu (zalovte v paměti, jistě víte, čeho jsou umíněné děti schopné).

A tak mi bylo nejpve vysvětleno, že bude péct dort. Následně bylo nakresleno, co bude potřebovat a jak se to provede:

dsc_7500_plan_640_wod

1. Kus korpusu – máme, není třeba péct! Vykrojíme ho třeba z právě upečeného koně, stejně jsme ti, mámo, dali dnes košem… stačí vzít ze šuplíku příborový nůž a opižlat koně do přijatelného tvaru.

2. Čtyři barevné kousky „té hmoty na dorty“ (marcipánu). Jak vidíte, spočítáno bylo dobře: dva a dva kousky ve dvou barvách. Naštěstí jsme našli vyhovující barevné zbytky v lednici.

3. Vyválet a položit na dort v nakresleném designu. Prostě barevné čtverečky. Vyválet pomohla máma.

dsc_7493_cukrar_vyska_wod

Šťastný.