Já si tak dnes před devátou peču chleba… svítím v kuchyni, žaluzie nezatažená, však okno je do lesa… zrovna překlápím kynuté těsto z nádoby pekárny do nádoby na pečení v troubě (ten žitný se prostě v té troubě daří lépe)… periferní očko přeletí přes okno a co nevidí!

Srnka! A stojí a dívá se skrz okno přímo na mně! Zvědavka!

Z kuchyně

Z kuchyně

Letím pro foťák a zhasínám a hlavou mi běží myšlenka, že pokud neutekla na zhasnutí světla, uteče na světýlko foťáku při zaostřování…

A taky že mám zrovna nasazený špatný objektiv, nic si nezoomnu a zaostření bude fuška… Však jsem taky právě fotila postup pečení chleba! Proto tam byl ten krátký objektiv…

Kór přes to okno, tak po pár snímcích, když srnka elegantně klidným krokem popošla směr východ, otvírám dveře na terasu a držím spoušť s myšlenkou „Určitě mne uvidí a uteče!“

Z terasy

Z terasy

Ne! Ještě jsme stihli zavolat starší děti, zrovna jim tatínek četl pohádku před spaním a srnka jen pózovala… víc nevím, běžela jsem k miminu, chtěl před spaním nášup!

PS: Po detailním zkoumání díky upozornění čtenáře blogu vyšlo najevo, že se nejedná o zvědavku ale mladého zvědavce daňka. Jeho parohy jsou malé a snadno jsme je v noci přehlédli…